Svědomí hackera

Dneska chytli dalšího. Jsou toho plný noviny. „Mladík odsouzen za Skandální Počítačový Zločin“, „Hacker zatčen za průnik do banky“…
Zasraný děcka. Všechny jsou stejný.

Ale zkusili jste se někdy s tou svou trojitou psychologií a technomozkem padesátejch let podívat očima hackera? Položili jste si někdy otázku, jaká síla ho zformovala, co vytvářelo jeho osobnost? Jsem Hacker. Vstup do mého světa…
Můj život začíná školou… Jsem chytřejší něž většina ostatních děcek, ty kecy co nám vykládají mě nudí…</br> Zasranej flákač. Všichni jsou stejný.

Jsem na gymplu nebo na střední. Učitelka už po patnáctý vysvětluje, jak se krátí zlomek. Chápu to. „Ne, slečno Smithová, nepsal jsem postup. Udělal jsem to z hlavy…“
Zasraný děcko. Nejspíš to někde opsal. Všichni jsou stejný.

Dneska jsem udělal objev. Objevil jsem počítač. Počkej chvíli, to je skvělý. Dělá to, co chci. A když to udělá chybu, tak je to kvůli tomu, že jsem něco zvoral. A ne jenom proto, že mě nemá rád…
Nebo se cítí být mnou ohrožený…
Nebo si myslí, že jsem vychcanej parchant…
Nebo že nemám rád učení a neměl bych tu bejt…
Zasraný děcko. Furt jenom hraje samý hry. Všechny jsou stejný.

A pak se to stalo… otevřely se dveře do světa… elektronický signál se řítí telefonní linkou jako heroin žilou narkomana, nachází úkryt před ubíjející každodenností… nachází board.
„To je to místo… sem patřím…“
Každýho tu znám. I když jsem je v životě neviděl, nikdy jsem s nima nemluvil, a možná že už o nich nikdy neuslyším… Znám vás všechny…
Zatracený děti. Furt jenom obsazujou linku. Všechny jsou stejný…

Vsaď prdel, že jsme všichni stejný! Ve škole jste nás krmili po lžičkách dětským jídlem a my chtěli steak… kusy masa, který k nám proklouzly byly předžvýkaný a bez chuti. Ovládali nás sadisti a ignorovali tupci. Bylo pár těch co nás mělo učit a našlo v nás ochotné žáky, ale těch bylo jako kapek vody v poušti.

„Toto je teď náš svět… Svět elektronů a spínačů, krása baudu. Využíváme existujících služeb bez placení, mohly by být skoro zadarmo, kdyby nepatřily smelinářským hltounům, a vy nás nazýváte zločinci. My objevujeme… a vy nás nazýváte zločinci. Dychtíme po vědomostech… a vy nás nazýváte zločinci. Existujeme bez barvy pleti, bez národnosti, bez náboženských předsudků a vy nás nazýváte zločinci. Vy stavíte atomové bomby, vy vedete války, vy vraždíte, podvádíte a lžete nám a chcete, abysme věřili tomu, že je to pro naše vlastní dobro, přesto jsme my zločinci.

Ano, jsem zločinec. Mým zločinem je zvědavost. Mým zločinem je posuzování lidí podle toho co říkají a co si myslí a ne podle toho, jak vypadají. Můj zločin je to, že jsem chytřejší než ty, což je věc, kterou mi nikdy neodpustíš.

Jsem Hacker a toto je můj manifest. Můžete zastavit jednotlivce, ale nemůžete nás zastavit všechny… konec konců, všichni jsme stejní.

Přeložil Cdome v roce 2001, Britské listy